Jak staré je nadpřirozeno??

Teisté rádi poukazují na to, že každá kultura měla nějaké náboženství. Už jednou jsem se pozastavoval nad tím, jak to s tím náboženstvím vlastně je. Tentokrát se podívám na jinou stránku stejného problému.

Dnes definujeme náboženství mimo jiné také jako víru v nadpřirozeno, jenže víte, že tento termín je vlastně poměrně „moderní“? Staré civilizace ho vůbec neznaly. Jejich bohové a duchové byli pro ně součástí naprosto stejného světa jako oni. A kdy že se vůbec „nadpřirozeno“ objevilo poprvé?


Co to ale nadpřirozeno je? Definujme si nadpřirozeno jako něco co leží mimo přirozený svět. Bytosti a jevy nadpřirozené se mají nacházet svými vlastnostmi a schopnostmi nad možnostmi tohoto světa.

Nadpřirozenost je tedy taková vlastnost, která je postavená nad přirozenost. Jinými slovy:

Nadpřirozené je to, co není vysvětlitelné přirozeně, tedy přírodními zákony (i těmi dosud neobjevenými) ani vědou obecně.

Nadpřirozenost není dána umístěním (paralelní vesmír není nadpřirozený) ani vzhledem (anděl není nadpřirozený tím, že má křídla) ale pouze schopností zasahovat mimo přírodní zákonitosti v rámci přirozeného světa.

Starověké kultury považovaly původně bohy, dobré a zlé duchy jednoznačně za součást vlastního naprosto přirozeného světa. Byli od lidí vzdáleni svými vlastnostmi a polohou svých obydlí, ale stále byli poměrně reální, takže bychom si je mohli představovat třeba po vzoru Ericha von Dänikena, jako velmi mocné mimozemšťany.

Stále byli ale svázáni stejnými fyzikálními zákony jako lidé – běhali, skákali, stříleli z luku… Pravda, mohli mít některé vlastnosti navíc, jako například schopnost létat nebo promlouvat skrze jiné osoby.


—
Josef Kopertinský - vždyť létat je tak snadné!

Přesto z rámce dobových představ, kdy měli být bohové součástí našeho světa nevybočovali ani velcí myslitelé – od všeprostupující mysli Nús až po Epikurovy bohy složené z jemnohmotných atomů - stále patřili nějakým způsobem do stejného světa jako my. Dokonce i velmi abstraktní představy filosofů (viz komentáře pod článkem) uváděly jejich existenci do souladu se známým světem a nikoli do rozporu.

Bohové starověku nebyli v tomto pojetí nadpřirození (nad přirozeností), ale naopak (v dobovém pojetí) velmi přirození (v souladu s přirozeností). Tak kde se tedy „nadpřirozeno“ vzalo?

Na to aby mohli lidé vymyslet „nadpřirozeno“ jako pojem museli nejprve nějak definovat „přirozeno“. Není vůbec náhoda, že se s „nadpřirozenem“ můžeme poprvé setkat mezi lety 1520 až 1530. Tehdy si totiž začali vědci uvědomovat, že asi nějaké základní přírodní zákony existují a že nejsou slučitelné s učením církve. Ostatně je to také doba Mikuláše Koperníka.

Církevní učenci na tyto poznatky reagovali tím, že vyňali Boha a jeho zázraky z fyziky našeho světa. Bůh podle nich pravidla našeho světa porušovat může, protože je jejich tvůrcem. (Jenom Bůh tedy může narýsovat obdélník s pěti úhly a hranatý kruh.)

Pokud bychom pátrali hodně hluboko, zjistili bychom, že tahle představa přece jen základ v antické filosofii má, nicméně v novověku je jaksi postavený na hlavu. Platón vytvořil tezi světa idejí, aby jím vysvětlil existenci přirozenosti našeho světa, ale renesanční teologové ji využili aby vytvořili způsob, jak pravidla našeho světa porušovat.

Asi je jasné, jaké nekonečné možnosti představa „nadpřirozena“ vytváří pro všechny možné a nemožné sekty, podvodníky a blouznivce. Jakmile otevřete dveře své mysli bytostem, které mohou nahodile měnit přírodní zákony a zasahovat do našeho svatě mimo pravidla (a to i ta neznámá), dostanete se do pasti.

Pak je totiž opravdu možné všechno a „světské“ vzdělání nemá žádný význam. Naopak extrémně významné by bylo studovat to co je „za světem“, tedy teologii. Tento pohled je známý také z mnoha muslimských zemí kde dokáže často významně paralyzovat místní vzdělanost.


—
Nejen Ježíš se umí zjevit na toastu

Jen tak se může Ježíš a světci zjevovat na toastech, plesnivých zdech a podlahách, Alláh žehná prostřednictvím ryb a rajčat. A proto také mohou diktátoři „mluvit“ přímo s Bohem (či Alláhem) bez prostředníků. Vytvořením konceptu nadpřirozena však stvořili teologové prostor nejen pro sebe, ale i pro své konkurenty. Princi je totiž možné přenést do mnoha jiných pseudovědeckých a kouzelnických oborů jako je spiritismus, neopohanství, tantra, esoterika, magie lásky…

Spolu s Jahvem se z onoho iluzorního „světa porušovačů“ rojí do myšlenkových představ současných lidí také andělé, padlí andělé – démoni, duchové a světci živí i mrtví. Ti všichni podle této představy mohou porušovat přírodní zákony jak se jim zamane a proto také potřebuje Vatikán exorcisty i jiné „dobré kouzelníky“ aby magicky bojovali proti těm špatným.

Pokud si pamatujete na čas krátce po Sametové revoluci víte, že kdo tehdy nebyl „v astrálu„, byl prostě „out“. Na „nadpřirozeno“ se dá věřit i bez křesťanství.

Všechno to má samozřejmě stejný problém jako spor kolem boží existence. Ještě nikdy nikdo nepřinesl důkaz, že by se něco takového opravdu stalo či že by skutečně nějaký magický postup fungoval a jsem přesvědčen, že i poslední „zázrak“ Jana Pavla II. žádný takový důkaz nepřinese. Dokonce nelze dokázat ani to, že celá teologie není jen výplodem naprosto světských procesů a zájmů. To však rozhodně nebrání možnosti se zázraky obchodovat.

Opsala sem to z jedne stranky :  http://www.osacr.cz/2013/06/20/jak-stare-je-nadprirozeno/